Geometrie v architektuře

Buckminster Fuller a jeho Biosphére

Když se řekne geometrie v architektuře, první, co mi přijde na mysl, je Fuller a jeho koncept geodetické kupole. Buckminster Fuller byl člověk s velice unikátním pohledem na náš svět - v mládí odmítal uvěřit, že náš svět není rozmazaný (tedy dokud mu jeho oční lékař nepředepsal odpovídající dioptrické brýle), věřil v mimozemský původ lidstva, dokonce navrhl vlastní mapu zeměkoule jako alternativu k Mercatorovu modelu, který je dnes tak běžným, avšak poměrově nepřesným obrazem povrchu naší planety. Jeho odpovědí na tuto problematiku byly trojúhelníky. Přesněji mnohoúhelník, sestávající z dvaceti trojúhelníků, kterážto soustava zabraňovala vzniku výraznějších nepřesností v měřítku. A právě trojúhelníky byly jeho řešením pro mnohá jeho nejznámější díla. 

V neposlední řadě se právě trojúhelníky staly základním stavebním prvkem pro jeho geodetické stavby, mimo jiné i proto, že trojúhelníky tvořily téměř dvakrát pevnější konstrukce  jeho návrhů než čtyřúhelníky. Pro tyto účely Fuller dokonce přišel s vlastním typem geometrie, který nazýval „synergická geometrie“, operující v šedesátkové soustavě s takovými úhly, jaké můžeme vidět na jeho stavbách. Synergická geometrie se nikdy tak docela neuchytila, co se širší veřejnosti týče, ale i tak stojí tento jeho pokus rozhodně za zmínku.

Fyzický příklad Fullerova využití geometrie v architektuře, který jsem pro toto téma zvolila, je jeho Biosphere. Budova Biosphere, pavilon pro Expo ‘67 a nynější muzeum životního prostředí v Motreálu, je, na základě Synergické geometrie, tvořena stejně velkými rovnostrannými trojúhelníky s celkovým průměrem 76 a výškou 62 metrů. A proč stojí projekt Biosphere vůbec za zmínku? Jedná se o  geniálně navržený úsporný tvar budovy, která díky svému kruhovému půdorysu a neexistencí hran silně usnadňuje cirkulaci vzduchu, ohřívání a naopak ochlazování interiéru a navíc je díky svému sférickému tvaru velice šetrný co množství materiálu týče. K tomu je výsledný vzhled konstrukce, alespoň dle mého názoru, velice působivý a skvěle zapadá do okolní krajiny právě díky zaobleným tvarům celku.

Buckminsterova vize geodetických kupolí našla pochopení po celém světě a dnes na Zemi stojí na 3 000 struktur inspirovaných právě tímto Fullerovým návrhem a to nejen jako veřejné budovy, ale i obytné domy.