Archi-stash

Transgas a jeho plánované srovnání se zemí je posledním rokem téma vzbuzující mnoho protichůdných reakcí veřejnosti. Tato brutalistická stavba, jichž se v Praze a vůbec na našem území nachází pomálu, pochází z rýsovacího prkna Václava Aulického a dost možná se stane další položkou na rychle rostoucím seznamu brutalistických počinů, které zmizely v propadlišti dějin.

Proč bychom tedy Transgas měli považovat za stavbu, která má v moderní Praze své místo? Můj názor je takový, že v dnešní době rozhodně stojí za to uchovat si vzpomínky na události, jež hýbaly naším národem v minulém století, a přesně budovy, jako je Trasgas, jsou důležitými svědky vývoje společnosti. Architektura poválečného období bývá velmi často opomíjena a odsuzována. Pochopitelně je tento směr neslučitelný s veřejným smýšlením dnešní republiky a co se týče brutalismu, ani se smýšlením zbytku světa, a není tedy úplně na místě, aby se v něm nadále pokračovalo. Ale právě proto stojí za to uchovat si těch pár desítek kvalitních exemplářů, které nám tu na našem území ještě zbyly.

Transgas je budova, jejíž koncept mluví sám za sebe. Mluví drsně, okázale a suverénně o rozpoložení a úvahách svých tvůrců a jako taková má v mých očích hloubku.

Realita je samozřejmě trochu jiná. Majitel z pochopitelných důvodů není ochoten financovat úpravy a opravy, popřípadě konverzi komplexu a stavba jako taková je prázdným domem, který nevyužívaný stojí na Vinohradské obklopen okolím, ve kterém působí tak trochu jako pěst na oko.

Osobně jsem proti demolici Transgasu, ale zároveň chápu důvody, které za tímto možným rozhodnutím stojí.